Čtení na 1. neděle adventní cyklus C

Svatý otec, velký znalec teologie, nás povzbuzuje k sebevzdělávání, protože mysl poučená ve víře pomáhá člověku v tom, co vyjádřil sv. Pavel slovy: „Vím, komu jsem uvěřil." Jen takový člověk je schopen hlouběji prožívat a také obhájit důvody své naděje. Poznáním roste láska a také úsilí o svatost života v něm nachází mocný zdroj. Dnešní téma přímo vyplývá z evangelia, kde se hovoří o konci světa a posledním soudu. Jen Otec zná hodinu a den. Nabízí se ale otázka PROČ? Proč tvůj příchod, Pane, tak slavný a toužený, se musí odehrát na pozadí hrůz a zkázy? Proč je nevyhnutelný tento kontrast? Instinkt věřícího srdce i hlas rozumu nám napoví, že tvá jasná zář a oslnivá sláva vynikne tím spíše na pozadí té nejhlubší temnoty. Náš všední den a každodenní průběh života většinou postrádá tuto konfrontaci a dramatičnost.

Často se nám zdá, že vseje stále stejné a někdy i bezbarvé a stereotypní. Právě tehdy zkusme vnést do života Pánovu výzvu. Zkusme se napřímit a narovnat právě tehdy, když nás něco ohýbá a křiví. Zkusme zvednout hlavu výš právě tehdy, když ji klopíme dolů v únavě, nechuti nebo strachu, který nás deptá. Vždyť pro toho, kdo miluje Pána a důvěřuje mu, se on blíží každou minutou a s ním i naše vykoupení. Ať se děje cokoliv tíživého či deprimujícího a hrozivého, křesťan je vždy člověkem stálé naděje a optimismu: „Těm, kdo milují Boha, všechno napomáhá k dobrému."

To lepší nás teprve čeká, to nejlepší je stále teprve před námi. A pokud nás, slabé a hříšné lidi, zneklidňuje, že v poslední den bude odhalena konečná pravda o každém z nás, se vším, co je skryto v našem srdci, vše, co jsme zůstali dlužni v lásce k Bohu a k bližním, i nabízené milosti, které jsme odmítli, nezapomeňme, že nás očišťuje pokorná a kající modlitba lítosti, a především pravidelná svátost smíření. Druhé čtení napovídá působivou řečí, že vzájemná láska a snaha o její stálý růst nám pomůže obstát, až přijde Pán v poslední den. Pane, pomoz, ať v této snaze vynikáme stále víc. Ať je láska k tobě a bližním tvořivou silou našeho života. Ta ať je silnější než hrozby a strach, který i nás často chce ovládnout. Ať je i letošní advent pro nás každodenní školou naděje.